Kuchyňské spotřebiče

Téma spotřebičů pro vaši kuchyňskou linku je velmi obsáhlé. Ideální je vaši krásnou novou kuchyňskou linku doplnit moderními a praktickými spotřebiči. Nejčastěji volíme spotřebiče vestavné, nicméně řada zákazníků je zvyklá používat klasický sporák, který může vyjít z finančního hlediska levněji, ale jsou na trhu i sporáky, které cenově přeskočí i vestavné spotřebiče.

V našem kuchyňském studiu v Olomouci máme kuchyně vybaveny různými spotřebiči. Pokud si nejste jisti, jaký spotřebič zvolit, rádi vám poradíme. Výběr spotřebičů totiž často nezávisí jen na vzhledu a funkcích trouby, varné desky myčky apod., ale i na typu a vlastnostech pro laiky na první pohled skrytých.

Pokud využijete naší nabídky a pořídíte si od nás kuchyňskou linku včetně montáže a spotřebičů, nabídneme vám zajímavé podmínky.

V následujících odstavcích se vám pokusíme naznačit nebo poradit, na co se kromě jiných detailů při výběru kuchyňských spotřebičů zaměřit.

Vaření - jaké máme možnosti?

Možností, které v dnešní době máme, je několik. Můžeme vařit klasicky na plynu (plynové varné desce), nebo na elektrice. Pokud jde o vaření na elektrické varné desce, tak si jistě vzpomenete na litinové plotýnky, které do doby, než se objevily sklokeramické varné desky, byla standardem vaření na "elektrice". Nabídka těchto varných elektrických desek je stále k dispozici. Nicméně tento typ varné desky je nepraktický jak z pohledu účinnosti vaření, rychlosti odezvy na změnu nastavení - dlouhé setrvačnosti, tak i z pohledu údržby, bezpečnosti a v neposlední řadě i designu. Proto se tímto typem varné desky nebudeme podrobněji zabývat, je vhodný tam, kde se vaří minimálně, kde potřebujeme snížit výdaje apod.

Než ale začneme rozebírat jednotlivé možnosti, je třeba si uvědomit, že často jsme omezeni i technickými možnostmi, které nám nedávají na výběr. Pro jednotlivé typy vaření samozřejmě potřebujeme mít k dispozici buď přívod plynu, nebo přívod (dostatečně nadimenzovaný) elektřiny, nebo obojí. Aby vaření na "elektrice" poskytlo dostatečný komfort, je ideální mít k dispozici třífázovou přípojku 400V se samostatným jističem. Sklokeramickou varnou desku lze připojit i na jednu fázi, ale to jen za určitých předpokladů, nebo v případě varné desky přímo přizpůsobené tomuto typu připojení pouze na 230V.

Plynová varná deska

Vaření:

Tento typ vaření je naprostou klasikou. Pokud máte plynovou přípojku, jistě uvažujte o vaření na plynu. Může být levnější jak z pohledu pořizovacích nákladů na vařidlovou desku, tak i z pohledu nákladů na plyn. Plynové hořáky a jejich výkon se snadno a rychle ovládají, když potřebujete ztlumit hořák, nebo ho vypnout, je to pohodlné a rychlé s okamžitým efektem. Na plynovém hořáku můžete používat takřka libovolné nádobí. Samozřejmě, účinky plamenu u levného nádobí mohou způsobit prohnutí dna apod.

Typy plynových desek

Na trhu je mnoho typů plynových desek. od nejlevnějších desek na smaltovaném plechu bez bezpečnostních pojistek a integrovaného zapalování plamene, až po speciální designové desky vybavené všemi dostupnými bezpečnostními prvky. K dispozici jsou varné desky se dvěma až 6ti hořáky. Oblíbené jsou plynové desky osazené dvojitým nebo trojitým WOK hořákem. Samozřejmě počtu hořáku na desce odpovídají i její rozměry. Nejčastěji používanými varnými deskami jsou v šířce okolo 60ti a 70ti cm. Důležitá je i kvalita a provedení mřížek, které mají vliv na stabilitu nádob a manipulaci s nimi na varné desce.

Pokud požadujete komfortní vaření, doporučujeme plynovou desku v provedení nerez nebo v kombinaci nerez/sklo osazenou 4mi hořáky, jeden dvojitý (trojitý), s bezpečnostními ventily, integrovaným zapalováním v knoflíku a litinovými mřížkami.

Obsluha:

Moderní plynové varné desky se obsluhují velmi snadno. Knoflíky ovládající plamen hořáků mají v sobě i spínač ovládající jiskru hořáku, takže otočením knoflíku dojde k automatickému (prakticky okamžitému) zapálení plamene. Zde je zřejmé, že i pro takovouto plynovou desku potřebujeme mít k dispozici zásuvku 230V. Ovládací knoflíky pro varnou desku bývají vepředu nebo na boku desky, ale jsou i takové, které se ovládají z panelu trouby umístěné pod varnou deskou (podobně jako u sporáku). Lidé, kteří nemají rádi dotykové ovládání (které je vlastní elektrickým sklokeramickým varným deskám) ocení jednoduchost a snadnost ovládání plynové desky. Pokud sáhnete po levnějším modelu plynové varné desky, může být zapalování - ovládání jiskry - svedeno do jednoho tlačítka, pak je postup zapálení hořáku méně komfortní a znamená otočit knoflíkem a současně zmáčknout tlačítko pro vyvolání jiskry. Plynová deska nám samozřejmě neumožní žádný další komfort, jako jsou časovače, minutky apod. To je zase doména elektrických varných desek.

Bezpečnost vaření

V případě tohoto typu vaření zde jde samozřejmě o dvě věci - plyn a otevřený oheň. Proti úniku plynu jsou varné desky vybaveny speciálními ventily, které zamezí úniku plynu při nechtěném zhasnutí plamene. Otevřený oheň má zase jiná rizika. Dbejte zvýšené opatrnosti, hrozí možnost popálení se při neopatrné manipulaci, nebo zapálení pomůcek jako jsou různé chňapky a utěrky. Používejte s rozmyslem velikosti hořáků a jejich nastavení s ohledem na průměr nádoby, aby se nestalo, že plameny budou "olizovat" nádobu z vnějšku. Obecně není dobré nechat zapálený plamen bez dozoru, nebo na něj zapomenout a odejít z domova. Myslete i na to, ze otevřený oheň a rozpálená nádoba na zadních hořácích může spálit nevhodně zvolený obklad stěny za varnou deskou. Vybírejte raději takovou plynovou desku, která má největší hořák vepředu. Nestane se potom, že by se velké plameny, nebo rozpálená nádoba, dotýkali stěny za varnou deskou.
Zvýšené pozornosti musíte dbát, když jsou doma děti nebo domácí mazlíčci. V případě, že máte malé děti, je bezpečnější, když jsou knoflíky plynové desky opatřeny pojistkami, je v nich pružina, otočit knoflíkem lze až po stlačení knoflíku. Samozřejmě doporučujeme i další bezpečnostní prvky, které lze pořídit ve specializovaných obchodech s dětskými potřebami.

Údržba:

Plynové varné desky jsou pracnější na údržbu, deska je složena z hořáků, mřížek, ovládacích knoflíků. Když na plynu něco přeteče, připálí se apod, je uvedení do původního stavu poměrně pracné. Stejně tak účinky plamene mají vliv i na nádobí a pokud chceme mít nádobí stále hezké a čisté, vyžaduje vaření na plynu zvýšené požadavky na údržbu - čištění - nádobí.

Montáž

Montáž plynové varné desky se skládá ze dvou fází. Nejdříve je třeba desku zasadit do pracovní desky kuchyňské linky. Je tedy potřeba do pracovní desky vyříznout otvor pro plynovou desku. Následně je třeba plynovou desku připojit do připravené zásuvky a k přívodu plynu. Každopádně doporučujeme svěřit zapojení plynové desky certifikovanému odborníkovi. Nechejte si o zapojení spotřebiče vystavit doklad a ten si dobře uschovejte. Pro případ nehody a řešení případné pojistné události doklad bude potřeba.

Sklokeramická HI-LIGHT varná deska

Vaření

Vaření na Hi-Light sklokeramické desce má řadu odlišností od vaření na plynu. Jde především o jiný princip ohřevu. Deska je rozdělena do několika varných zón. Pod každou zónou je topná spirála, která ohřívá varnou zónu a následně nádobu na ni umístěnou. Z principu ohřevu je zřejmé, že tento ohřev není tak rychle citlivý na změnu stupně ohřevu jako u plynu, ale má jistou setrvačnost, která způsobuje, že nedojde k okamžitému ztlumení vařícího pokrmu, ale je třeba počítat s určitou prodlevou. Pokud tedy na tento typ vaření přecházíte z plynového, bude nutné se s tímto faktem srovnat a regulaci síly ohřevu tomu přizpůsobit. Stejně tak je třeba dávat pozor na to, že varná deska je v prostoru zóny ohřevu velmi horká a to i po odstavení hrnce a vypnutí varné zóny, která postupně chladne.

Typy sklokeramických desek

Existuje řada typů - ty se liší počtem varných zón na desce, jejich uspořádáním a tím i rozměry. Desky se liší i požadavky na elektrickou přípojku. Drtivá většina sklokeramických desek vyžaduje třífázové připojení, ale jsou k dispozici i varné desky přizpůsobené jednofázovému provozu. Pokud tedy máte možnost třífázového připojení, jste ve velké výhodě. Sklokeramické desky se liší i výkonem, který současně může souviset s typem připojení. Dražší modely varných desek jsou vybaveny dětskými pojistkami, časovači, minutkami, duo zónami apod. Při výběru desky je dobré vzít v úvahu i provedení hran sklokeramické desky. Hrany jsou buď broušené, nebo zkosené, nebo kombinace obou. Případně jsou hrany desky opatřeny po obvodu kovovým rámečkem. Broušené hrany jsou určeny k horní nebo zapuštěné montáži desky. Při horní montáži jsou tyto desky náchylnější k poškození hrany neopatrnou manipulací s nádobím. Pro horní montáž jsou vhodnější desky se zkosenou hranou nebo v kovovém rámečku. Zkosená hrana zabraňuje prudkým neopatrným nárazům nádobím o hranu a kovová hrana zase částečně zabraňuje přetečení mimo desku.

Obsluha

Ovládání sklokeramických varných desek je v drtivé většině dotykové. Výkonové stupně se nastavují skokově. Existuje i omezená nabídka sklokeramických desek s knoflíkovým ovládáním.

Bezpečnost vaření

Vaření na sklokeramické desce je bezpečnější, než vaření "na plynu". Nesetkáme se tu s otevřeným ohněm, nemůže dojít k úniku plynu. Elektronika desky umožňuje sklokeramiku vybavit řadou bezpečnostních prvků, jako je automatické vypnutí varné zóny po určité době, možnost uzamčení ovládání proti nechtěné změně nastavení, nebo dětskou pojistku.

Údržba

Sklokeramická deska s dotykovým ovládáním je naprosto hladká, její údržba je výrazně snadnější, než u desky plynové. Přesto i zde hrozí připečení přetečeného pokrmu k desce, protože varné zóny jsou velmi horké. Odstranit takto připálený pokrm na sklokeramické desce můžeme pomocí dodávané škrabky. Údržbu desky usnadňují i speciální přípravky pro sklokeramické desky.

Montáž

I zde se montáž dělí do dvou fází. Nejdříve je třeba vyřezat otvor do pracovní desky a sklokeramiku do otvoru zasadit a ukotvit. Následně je třeba odborně způsobilou osobou připojit desku k připravené elektroinstalaci. Doporučujeme svěřit zapojení desky zkušeným odborníkům a uschovat doklad o zapojení.

Indukční sklokeramická varná deska

Vaření

Na první pohled nerozeznáte klasickou sklokeramiku od indukční. Nicméně "vnitřnosti" desky a princip ohřevu je úplně jiný. Indukční sklokeramická deska přináší vysoký komfort, účinnost a bezpečnost při vaření. Ohřev na principu elektromagnetické indukce a tzv. vířivých proudů ve dnu nádoby, která se díky vysokému odporu feromagnetického materiálu mění v teplo, vyžaduje, aby použité nádobí mělo feromagnetické dno, což snadno otestujete tak, ze na dno přiložíte magnet. Pokud magnet drží, jde o vhodnou nádobu pro indukční ohřev. Pořízení indukční desky tedy často vede i k částečné obměně nádobí. Na indukční desce neohřejeme pokrm v hliníkové, litinové, skleněné a některých nerezových nádobách. Na druhou stranu nám indukční deska zajistí nejvyšší účinnost vaření ze všech variant - až 90%, indukční ohřev je velmi rychlý, lze ho přesně regulovat a tak se chová podobně, jako plyn. Reakce na změnu výkonového stupně je okamžitá. Tedy pokud jste byli zvyklí vařit na plynu, bude indukční ohřev pro vás tím nejlepším řešením.

Typy indukčních desek

Existuje řada typů podobně jako u klasické sklokeramiky - ty se liší počtem varných zón na desce, jejich uspořádáním a tím i rozměry. Desky se liší i požadavky na elektrickou přípojku. Drtivá většina indukčních sklokeramických desek vyžaduje třífázové připojení, ale jsou k dispozici i indukční varné desky přizpůsobené jednofázovému provozu. Pokud tedy máte možnost třífázového připojení, jste ve velké výhodě. Indukční sklokeramické desky se liší i výkonem, který současně může souviset s typem připojení. Dražší modely indukčních varných desek jsou vybaveny dětskými pojistkami, časovači, minutkami, systémy rozpoznání nádoby na varné zóně, boostery, systémem na udržení požadované teploty (varu) pokrmu apod. Při výběru desky je dobré vzít v úvahu i provedení hran sklokeramické desky. Hrany jsou buď broušené, nebo zkosené, nebo kombinace obou. Případně jsou hrany desky opatřeny po obvodu kovovým rámečkem. Broušené hrany jsou určeny k horní nebo zapuštěné montáži desky. Při horní montáži jsou tyto desky náchylnější k poškození hrany neopatrnou manipulací s nádobím. Pro horní montáž jsou vhodnější desky se zkosenou hranou nebo v kovovém rámečku. Zkosená hrana zabraňuje prudkým neopatrným nárazům nádobím o hranu a kovová hrana zase částečně zabraňuje přetečení mimo desku.

Obsluha

Ovládání indukční desky je obdobné, jakou klasické sklokeramiky. Využívá se výhradně dotykového ovládání. Ovládacích prvků je zde ale více, máme k dispozici časovač, minutky, boostry (max. výkon varné zóny), systémy pro automatické dosažení varu, nebo udržování teploty apod. Vše souvisí s tím, jak moc vybavenou desku pořídíte.

Bezpečnost vaření

Vaření na indukci je tím nejbezpečnějším způsobem. Díky principu ohřevu dochází pouze k ohřevu dna nádoby, které může být i nepravidelného tvaru. Ohřívá se pouze dno, ne celá varná zóna. Od dna nádoby se následně ohřívá obsah. Často můžete hrnec s vřící vodou bez jakýchkoliv chňapek apod. vzít za kovová ucha a nespálíte se. Nemusíte se bát, že se spálíte o rozžhavenou desku, ta jen hřeje od rozehřátého hrnce a rychle chladne. Pokud omylem zapnete varnou zónu bez nádoby, nic se nestane, deska rozpozná, že na ní není nádoba a po chvíli se vypne, samozřejmě zóna je úplně studená. Lze nastavit i časovač, jak dlouho má být zóna v provozu. Dětská pojistka bývá samozřejmostí.

Údržba

Údržba indukční desky je stejná, jako klasické sklokeramiky. Jeden podstatný rozdíl tu ale je. Nemusíte řešit připáleniny. Deska sama o sobě nehřeje, takže to, co přeteče, se nepřipálí a snadno setře.

Montáž

Ta je obecně shodná jako u klasické sklokeramiky. Jediný, ale podstatný rozdíl je v tom, že indukční deska je zespodu vybavena ventilátory, které chladí cívky, a aby systém chlazení dobře fungoval, je třeba pod indukční deskou zajistit proudění vzduchu. Není to nic nemožného, každý zkušený výrobce kuchyní nebo montážník přizpůsobí montáž indukční desce.

Pokud vás zajímá více informací o principu, účinnosti vaření ve srovnání s ostatními a vlastnostech indukční desky, doporučujeme přečíst tento článek na Wikipedii.

Naše doporučení ohledně vaření

1. místo - indukční sklokeramická varná deska
2. místo - plynová varná deska
3. místo - hi-light sklokeramická varná deska

Pečení - jakou troubu zvolit ?

Předpokládám, že dnes již nikdo nebude řešit, jestli zvolí troubu plynovou nebo elektrickou, protože plynové trouby se objevují již jen sporadicky a to zpravidla u sporáků. Důvody jsou asi zřejmé, elektrické trouby nám přinášejí vyšší komfort při pečení, mnohem více funkcí a elektrickou přípojku snad máme všude. Proto se dál budeme zabývat troubami výhradně elektrickými a vestavnými - protože sporáky obsahují trouby s obdobnými funkcemi.

Pečení

Pokud jde o pečení, řekněme si, co chceme/budeme péct a jak často. Jinou troubu si asi pořídí muž single, jinou student, jinou rodina s dětmi, nebo babička, a jinou profesionální kuchař.

Pokud jde o proces pečení, tak v každé troubě upečete. V některé dříve, v některé později - závisí to na příkonu trouby a tím i na rychlosti nahřání trouby na požadovanou teplotu, což má vliv na rychlost pečení. V některé troubě můžete péct pokrm na jednom plechu, v jiné dva až tři plechy současně ( to oceníte například při přípravě většího množství jídla, a to i více druhů, nebo třeba při pečení vánočního cukroví). Troubu lze také využít ke grilování, takže i to může být našim kritériem při výběru vhodné trouby. Ne každá vestavná trouba umí péct rovnoměrně, i to lze správným výběrem ovlivnit. Pro někoho je také velmi důležitým parametrem objem trouby. Protože na trhu není výjimkou pořídit troubu s vnitřním objemem 44l, ale i 70 litrů. Nejběžnější vestavné trouby mají vnitřní objem okolo 60ti l a myslím si, že jde o dostatečně velké trouby. Často se setkáte s tím, že budete řešit, jestli zvolit vestavnou troubu s přednastavenými programy pečení pro různé pokrmy. Takovou troubu jsem měl, ale přednastavený program jsem použil myslím jen dvakrát, protože málokdy se množstvím připravovaného pokrmu trefíte do parametrů takto připraveného programu. Ale samozřejmě pro někoho to může být usnadnění práce, není nutné přemýšlet, jak dlouho a jakou teplotu, program vše zařídí :-).

Typy vestavných elektrických trub

Rozdělím trouby do několika skupin podle výbavy (množství režimů - programů - pro přípravu pokrmu) tak, jak to vnímám já osobně:

trouby se základní výbavou - mají 3-4 režimy pečení, nelze od nich očekávat žádný velký komfort, ale jak jsem řekl, v každé funkční troubě upečete. Tyto trouby jsou levné a mají své příznivce
multifunkční trouby bez plnohodnotného horkovzduchu - tyto trouby se vyznačují větším množstvím programů, kromě ovládání horního a spodního topného tělesa zde máme i gril (někdy dva - malý a velký podle výkonu) a ventilátor. Tyto trouby bývají často vybaveny elektronikou, umožňující nastavit teplotu, čas, minutku a začátek a konec pečení. Co se myslí tím, že trouby nemají plnohodnotný horký vzduch? Mnoho lidí považuje za horkovzdušnou troubu každou, která je vybavena ventilátorem. Samotný ventilátor ale není zárukou rovnoměrného pečení. Kromě ventilátoru je třeba, aby trouby měla i zadní kruhové topné tělesu, od kterého je teplo rovnoměrně rozháněno ventilátorem po objemu celé trouby. V tomto případě jde tedy o trouby, které kruhové topné těleso nemají, tedy není zde zaručeno rovnoměrné pečení více pokrmů současně. Některé trouby mohou být vybaveny i rotačním grilem
multifunkční trouby horkovzdušné - jde v podstatě o stejné typy trub, jako v předchozím případě, ale vybavené zadním kruhovým topným tělesem s ventilátorem. U těchto trub je garantováno rovnoměrné pečení a to i více pokrmů současně.
Multifunkční trouby kombinující klasické pečení, horký vzduch, páru, případně mikrovlny

Obsluha

Pokud jde o obsluhu trouby, je zde mnoho možností.

Nastavování programů a teploty pečení - nejjednodušším způsobem nastavení požadovaného programu je klasickým otočným knoflíkem. Jeden slouží pro volbu programu, které se mohou u různých trub lišit, a druhé slouží pro nastavení požadované teploty. Dosažení požadované teploty je indikováno kontrolkou, nebo u vybavenějších trub displejem. Tyto knoflíky mohou být i zamačkávací. Další možnost je nastavení režimu pečení knoflíkem a požadované teploty pomocí dotekového displeje. Zde vidíme požadovanou teplotu, dosaženou teplotu, případně čas pečení. 4asto máme možnost nastavit začátek a konec pečení. Můžeme si tak předprogramovat troubu na konkrétní čas a když přijdete z výletu, může být upečeno. Nejdražší modely trub mohou mít ovládání všech funkcí trouby dotykové a kromě režimů pečení lze volit i z předem předpřipravených programů pečení pro vybraná jídla.
Manipulace s plechy - zde se můžeme setkat s variantou, kdy plech je v troubě veden v bočních prolisech - nejlevnější a nejméně komfortní řešení, prolisy nezaručují plynulý pohyb plechu v prolisech. Výrazně vyšší komfort vám zaručí drátěné rošty pro vedení plechu. Plech lze do nich snadno zasunout, povysunout apod. Manipulace je mnohem snazší, než u prolisů. Nejvyšší komfort však přináší teleskopické výsuvy plechu. Trouby mají instalován jeden až 3 teleskopy, případně je lze dokoupit. K čemu je to dobré? Když kontrolujete stav pokrmu, povysunete plech tak, že vidíte celý pokrm a přitom máte ruce volné. Můžete tak s pokrmem pracovat, aniž byste museli plech z trouby vytahovat. Je to praktické, bezpečné a komfortní, u horkovzdušných trub prakticky nepostradatelné.
Dvířka - dvířka trouby jsou velmi důležitá, jde o to, aby se dobře a plynule otevírala/ zavírala, aby trouba při pečení měla zapnuté osvětlení a bylo možné skrz dvířka pozorovat stav pokrmu. Důležité je, aby dvířka zvenku nebyla horká a ideální je, když se při otevření dvířek zastaví chod ventilátoru, aby se zabránilo foukání horkého vzduchu směrem k obsluze.
Umístění vestavné trouby - toto není vlastnost samotné trouby, ale i samotným umístěním trouby v kuchyňské lince ovlivníte komfort a bezpečnost obsluhy trouby. Pokud to lze, umístěte troubu do výšky, je to lepší, než když se k troubě musíte sklánět.

Bezpečnost pečení

Při pečení samozřejmě hrozí možnost popálení se, proto je třeba dbát zvýšené opatrnosti a při manipulaci s horkými pokrmy používat ochranné pomůcky. Důležité je zajistit, aby se nespálily především děti. To můžeme ovlivnit i výběrem trouby, které se liší například počtem skel ve dveřích a způsobem jejich ochlazování, nebo i způsobem ovládání trouby. některé jsou vybaveny dětskou pojistkou. Troubu lze dovybavit i bezpečnostními prvky ze specializovaných prodejen pro děti. Ke zvýšené bezpečnosti přispívá i umístění trouby a její výbava. Snadnější manipulace je předpokladem k vyšší jistotě obsluhy a tím se předchází možnému popálení. Před zapnutím trouby zkontrolujte, jestli v ní nemáte něco "uschováno".

Údržba

Kdo někdy čistil troubu ví, jak nepříjemná práce to je. Proto výrobci přicházejí s různými vylepšeními pro usnadnění čištění trouby. Je fajn, když má trouba snadno odnímatelná dvířka a rošty pro vedení plechu. Pak lze troubu snadněji čistit. Dražší modely bývají vybaveny programem na čištění trub, nebo bývají vybaveny prvky pro samočištění, ať už jsou to katalytické desky, nebo se využívá pyrolýzy.

Montáž

Vestavná trouba se "zasune" do otvoru v kuchyňské lince pro vestavnou troubu, ukotví se pomocí šroubů a připojí do zásuvky, která nesmí být umístěna přímo za vestavnou troubou (trouba by nešla dorazit až dozadu). Zásuvka pro troubu by měla mít samostatný jistič a její zapojení svěřte odborníkovi. Rozhodně by zásuvka měla být kdykoliv dostupná pro případnou potřebu odpojení a servisu trouby. Důležité je, aby u vestavné trouby bylo zajištěno proudění vzduchu okolo trouby a tím její ochlazování. Výrobci kuchyní s tímto již počítají a skříně pro troubu jsou konstrukčně řešeny tak, aby tomuto požadavku vyhověly.

Odsavač par - nezbytný doplněk kuchyňské linky

Často se setkáváme s tím, že se nás zákazník ptá, jestli digestoř potřebuje. Naše doporučení je jednoznačné - digestoř je nutná. Jednak ochrání vaši kuchyňskou linku od mastnoty a jednak zajistí odvod par a pachů. Pokud nedojde k odvodu par a pokud máte kuchyňskou linku s foliovanými dvířky, může se stát, že nadměrná vlhkost tato dvířka poškodí. Samozřejmě optimální je, když je možné instalovat digestoř s vnějším odtahem, účinnost je mnohem vyšší, než u odsavače s recirkulací. Nicméně i když nelze zrealizovat odvedení par ven, je vhodné použít alespoň digestoř recirkulační.

Odsávání

Odsávání je samozřejmě hlavní funkcí odsavače par - digestoře. Pro správnou funkci odsavače je třeba zvolit zařízení s potřebným výkonem. Hodnoty, podle kterých se měří výkon digestoře, jsou uvedeny v m3/h. Uvádí tedy, kolik metrů krychlových vzduchu za hodinu je digestoř schopna v místnosti vyměnit. Optimální je počet výměn vzduchu v místnosti je 7-10 krát za hodinu. Jak tedy spočítáme správný výkon odsavače par pro místnost o ploše 3 x 4 m a výšce stropu 2,5m?

Objem místnosti: 3 (šířka) × 4 (délka) × 2,5 (výška stropu) = 30 m³
Optimální počet výměn vzduchu za 1 h = 7 až 10
Potřebný minimální výkon výkon digestoře tedy je: 30 × 7 = 210 m³/h

Pokud máte kuchyň propojenou s obývacím pokojem nebo jinou místností, je třeba spočítat objem všech propojených místností.

Typy odsavačů par

Odsávače bychom mohli rozdělit do dvou základních skupin:

Podle typu odtahu
Podle provedení/způsobu instalace

Odsavače podle typu odtahu

Digestoře s vnějším odtahem - vývod do venkovního prostředí odtahovým potrubím, ventilační šachtou, komínem (ve kterém se netopí) či světlíkem je to nejlepší řešení jak instalovat odsavač par. Odtahové potrubí by přitom mělo být co nejkratší a s minimem ohybů. Optimální je, aby potrubí bylo z materiálu, který je uvnitř hladký. Pro zachování optimálního výkonu a malé hlučnosti odsavače je třeba, aby byl průměr odtahu minimálně stejný jako průměr vývodu digestoře, tzn, že pokud vývod digestoře má průměr 15 cm, odtahové potrubí a vývod ven by měl být minimálně stejného průměru. Odtahové digestoře nemusejí mít žádný recirkulační filtr. V tomto režimu je práce digestoře přirozená, tzn. že dochází k odvodu par mimo místnost kuchyně a tudíž není třeba odsávané páry jakkoliv filtrovat. Nedoporučujeme použití flexo potrubí (spirálové potrubí), jelikož dochází ke snížení výkonu a zvýšení hluku odsavače, nicméně často je to nejjednodušší způsob, jak vyřešit odtah pro digestoř.

Digestoře s recirkulačním filtrem - pokud opravdu není možné využít pro odsavač vnější odtah, je možné jej používat v recirkulačním režimu. Uhlíkový filtr lze nainstalovat prakticky do všech běžných digestoří, která pak pracuje v režimu recirkulace. Princip recirkulace spočívá v tom, že se recirkulací přes aktivní uhlíkový filtr vrací do místnosti čistý vzduch. Pára tak zůstává v místnosti, tuky se zachytí do tukového filtru stejně, jako v režimu s vnějším odtahem. Variantu s recirkulací je musíme uvažovat jako nezbytnou všude tam, kde nelze použít vnějšího odtahu. Uhlíkové filtry je třeba samozřejmě měnit a frekvence výměny závisí na intenzitě vaření. Při běžném provozu v kuchyni postačí výměna přibližně jednou za půl roku.

Digestoř v režimu recirkulace s uhlíkovým filtrem použijte pouze tam, kde nelze zřídit odtah pro klasický odtahový odsavač par. Pokud je to možné, vždy zvolte vnější odtah. A to z těchto důvodů:

Větší výkon – u recirkulačního odtahu snižuje výkon uhlíkový filtr až o 20 %

Tišší provoz – recirkulační odtah je hlučnější.

Ekonomičtější varianta – není potřeba měnit uhlíkové filtry.

Podle provedení/způsobu instalace

Komínové digestoře - umisťují se na stěnu, mají odtah nahoru (vyúsťuje do dekorativního komínu) a dodávají se v různých provedeních a barvách. Nejoblíbenější komínové digestoře jsou v nerezovém provedení často kombinované se sklem, případně lakované bílou nebo černou barvou. Stále oblíbenějšími jsou komínové digestoře vertikální, jsou to ty s šikmou plochou a štěrbinovým odtahem.

Podskříňkové/podvěsné digestoře - nejčastěji používaný odsavač především do menších kuchyní, nebo bytu, kde je vyžadován odtah do více směrů. Lze pořídit podvěsnou digestoř s odtahem jen dozadu a nahoru, nebo i se sedmi odtahy včetně bočních.

Vestavné a výsuvné/teleskopické digestoře - jsou ukryty ve skříňce nad digestoří, jsou tak velmi nenápadné. Nejčastěji mají odtah nahoru, který je umístěn v ose digestoře, případně i mimo osu digestoře.

Ostrůvkové digestoře - montují se do prostoru tak, že se kotví ke stropu

Obsluha

Obsluha odsavačů par je jednoduchá. Ovládání je buď mechanické pomocí posuvného přepínače nebo tlačítek či spínačů, u dražších modelů je ovládání dotykové, případně s dálkovým ovladačem. Každý odsavač je vybaven osvětlením. Nejčastěji se používá halogenových žárovek, ale postupně se přechází na úspornější LED žárovky.

Bezpečnost

I při používání odsavače par má svá pravidla. Pro ovládání odsavače používejte čisté a suché ruce. Velmi důležité je správné zapojení odsavače, kovový kryt by měl být uzemněn. Pro zajištění vysoké účinnosti odtahu je dobré odsavač zapnout chvíli před vařením, aby se zajistil správný podtlak v místnosti, nutné je zavřít okna případně dveře od dalších místností. Dejte si pozor, pokud ve stejné místnosti je například krb. Vyšší výkon digestoře může způsobit, že komín krbu nebude fungovat jako odtah a zplodiny (kouř) se budou vracet do místnosti a také může dojít k uhašení plamene.

Údržba

Nerezový povrch obecně je velmi náročný na údržbu. Měli bychom vždy používat prostředky, které doporučuje výrobce digestoří, usnadníme si tím práci. Řada výrobků, které jsou na trhu uváděny jako čistící prostředky na nerez, je určena na údržbu dřezů, vodovodních baterií nebo jiných nerezových povrchů, které je možno po užití prostředku opláchnout vodou.
Nerezový povrch digestoře je upraven speciálním způsobem, takzvaným kartáčováním. Prostředky tohoto typu takovýto povrch nevyleštíte a bez oplachu vodou mohou agresívní složky v něm obsažené způsobit neodstranitelné skvrny. Důrazně varujeme před použitím agresivních čistících prostředků obsahujících chlór, které napadají i ušlechtilé oceli včetně nerezu. Rozhodně nedoporučujeme digestoř čistit mokrou cestou, jde o elektrický spotřebič!

Vaši pozornost je také třeba věnovat filtrům. Především tukový filtr je třeba měnit nebo čistit v pravidelných intervalech, aby nebyla snižována účinnost filtru. Moderní digestoře mají kovový filtr, který lze umýt/odmastit v myčce nádobí. O výměně uhlíkového filtru jsme již psali, jednou cca za půl roku vyměnit.

Montáž

Především je důležitá vzdálenost digestoře od pracovní desky. U plynové desky se doporučuje 75 cm, u elektrické 65 cm. U modelů se šikmým sklem je možné tuto výšku snížit tak, aby spodní hrana digestoře byla nad elektrickou deskou min. 45 cm a u plynové min. 60 cm. Varná plocha by měla být užší než digestoř. Vždy dbejte pokynů v montážním návodu. Optimální je svěřit montáž digestoře odborníkovi.

Myčka je dnes standard moderní kuchyně

Myčka nádobí do moderní domácnosti patří stejně jako pračka. Takže pokud to jen trochu jde, doporučujeme do vašich úvah o nové kuchyni zahrnout i myčku nádobí. Mytí v myčce vám ušetří spoustu času a ve finále i peněz, protože mytím v myčce spotřebujete méně vody, než při klasickém mytí pod tekoucí vodou.

Mytí nádobí v myčce

Moderní myčky jsou vybaveny multifunkčními výsuvnými koši na špinavé nádobí, které umožní efektivní uložení nádobí do myčky tak, aby došlo k co nejmenším překryvům a co nejlepšímu mycímu výsledku. Standardně obsahuje myčka dva koše. Někteří výrobci používají i třetí koš pro ukládání příborů (místo vloženého košíku ve spodním koši). Horní koš bývá zpravidla výškově stavitelný, čímž můžete přizpůsobit myčku velikosti umývaného nádobí. Při výběru myčky bychom tedy měli vzít v potaz, jestli lze variabilně přizpůsobit koše a držáky nádobí v myčce. Prakticky všechny dnešní myčky umožňují použití tablet "n v 1", takže není nutné doplňovat leštidla a sůl samostatně. Mytí v myčce je opravdu jednoduché. Některé druhy nádobí ale doporučujeme mýt klasicky, jde především o křehké věci ze skla, které se mohou špatnou manipulací rozbít, připadne v myčce časem podlehnou korozi skla - sklo se stane mléčným), dále dřevěné nádobí, hodně připálené nádobí apod. 4asem na to každý přijde sám, co myčka zvládne a co ne. Ale drtivou většinu nádobí bez potíží umyje.

Typy myček nádobí

Při výběru myčky je třeba zohlednit, jednak prostorové možnosti, počet lidí v domácnosti, jestli je kuchyň spojena s jinou obytnou místností a v neposlední řadě design a způsob a možnosti ovládání myčky.

Pokud jde o velikost myčky, máme na výběr dvě základní velikosti myček, které se liší v jejich šířce:

- myčka široká 45 cm - je zřejmé, že užší myčka pojme méně nádobí, je tedy vhodná především pro domácnosti s max. počtem tří osob, nebo tam, kde větší myčka prostě nevejde.
- myčka široká 60 cm - širší verze nabízí více prostoru. Pokud to jen trochu lze, doporučujeme pořízení větší myčky. "Naládujete" do ní mnohem více (a větší kusy) nádobí a ušetříte tak na počtu mycích cyklů.

Způsob zabudování myčky

- volně stojící myčka - pokud nelze myčku zakomponovat do kuchyňské linky, je možné pořídit samostatně (volně) stojící myčku, která může stát samostatně mimo kuchyňskou linku, nebo lze z myčky sejmout horní kryt a myčku zasunout do prostoru pod pracovní desku. Je zřejmé, že tento typ myčky nebude zpravidla dokonale ladit s vaší kuchyňskou linkou
- vestavná myčka - jde o myčku, která je svojí konstrukcí určena k zabudování do kuchyňské linky. Na dveře této myčky se připevní dvířka v dekoru kuchyňské linky a taktu upravená myčka dokonale splyne s vaší novou linkou. Lze navíc volit, jestli chceme myčku s přiznaným (viditelným) ovládacím panelem, nebo jestli raději zvolíme myčku se skrytým (integrovaným) panelem - pak se myčka tváří jako skříňka. Pro zabudování myčky do kuchyňské linky nepotřebujeme žádnou speciální skříňku, myčka se zasune do vyčleněného prostoru pod pracovní desku.

Hlučnost myčky

Myčka samozřejmě vydává zvuk, který v některých případech může být rušivý. Proto, pokud potřebujeme myčku tichou, bude tento parametr důležitý pro náš výběr. Hlučnost myčky se udává v dB a pohybuje se v intervalu přibližně od 44 do 52 dB. Čím tišší myčka, tím i více stojí. Částečně problém s hlukem od myčky můžeme vyřešit tím, že ji budeme zapínat v době, kdy nejsme doma, nebo kdy spíme a to buď ručně, nebo pomocí funkce odloženého startu.

Obsluha myčky

Jak jsme již zmínili, myčka má svůj ovládací panel, který je viditelný a máme tak okamžitý přehled o stavu myčky, nebo skrytý panel (na horní hraně dvířek), který zase má tu výhodu, že myčka plně splývá s kuchyňskou linkou. Samotné ovládání je velmi snadné. Zpravidla je tlačítkové. Můžeme volit různě intenzivní programy (podle teploty vody), nebo i šetrné programy např. pro mytí skla. Optimální je, když má myčka automatický program, který podle stupně zašpinění nádobí volí teplotu, množství vody a čas jednotlivých mycích cyklů. Některé myčky mají možnost samostatného mytí nádobí umístěného pouze v jednom koši, výborná funkce je oplach nádobí, která nám zajistí, aby nádobí v myčce nezaschlo a tak se lépe mylo. Nádobí v myčce se i usuší a to buď přirozeně díky vyšší teplotě v myčce, nebo jsou vybaveny systémem aktivního sušení.

Bezpečnost

Při správném používání myčky nehrozí žádné nebezpečí. Proti nechtěnému úniku vody jsou vybaveny systémem aqua stop podobně jako pračky. Myčku lze otevřít i za provozu, ale musíme to dělat opatrně. Pootevřením dvířek se myčka zastaví, poté můžeme dvířka otevřít úplně. Pozor na horkou páru, která může z myčky vycházet. Po opětovném zavření dveří myčka pokračuje v procesu mytí.

Údržba

Tady je vhodné postupovat podle návodu, občas se musí vyčistit filtry. Na trhu jsou i přípravky, které vám myčku vyčistí. Vloží se do myčky, spustí se mycí cyklus a je hotovo.

Montáž

Jak bylo řečeno, myčka se postaví/zasune na své místo, připojí se hadicemi k připravenému odpadu a přívodu studené vody a zapojí se do připravené zásuvky. Pokud myčku instalujeme pod pracovní desku, je třeba myslet na to, že za myčkou nesmí být ani přípojka vody, ani odpad a ani zásuvka. Musí být bokem od myčky, nejlépe v sousedící dřezové skříňce.

Lednici či chladničku vestavnou, nebo samostatně stojící?

Tuto otázku si klade mnoho zákazníků. hodně také záleží na tom, jak velkou lednici potřebujete. menší lze umístit i pod pracovní desku, větší potřebují vysoké skříně.

Předpokládám, že lednice každý z nás zná, tudíž o jejich funkcích asi netřeba sáhodlouze hovořit. Pokud pořizujeme novou lednici současně s novou kuchyní, musíme se rozhodnout, jestli vestavnou lednici, nebo samostatně stojící lednici. Pro vestavnou lednici snad hovoří jediný argument a to je design kuchyně. Pokud nechcete, aby chladnička narušila design kuchyně, je vestavba jasná volba. Pokud by vám přiznaná samostatně stojící lednice nevadila, myslím si, že jde o lepší řešení. Samostatně stojících lednic je mnohem více druhů a velikostí, a to nejen co se jejich výšky týče, ale i šířky. Například vestavěnou "ameriku" asi nepořídíte. Pokud ale budeme srovnávat stejně vysoké lednice, zjistíme, že vestavěná chladnička je vnitřním prostorem výrazně menší. Přitom vnější rozměry jsou obdobné. Takže pokud je vás doma více a míváte chladničku k prasknutí, tak do vestavěné dostanete o hodně potravin méně. Tento argument často rozhodne.

Je tedy na vás, k čemu se přikloníte. Vestavná chladnička skvěle splyne s vaší kuchyní, samostatně stojící lednice zase nabízí více prostoru a variant.